Všimněte si například, jak se politický program a vůbec politika splošťuje pouze na jediné téma, a to jsou peníze. V čele vlád stojí nejlépe ekonomové, ministr financí je ve své podstatě nejdůležitějším ministrem ve vládě. Jak už řekl kdysi jeden moudrý muž:“K čemu práva tam, kde peníze vládnou ? “ . Ano, ekonomika je velmi důležitý rozměr politiky, ale je to pouze jeden z jejích rozměrů. Neměli bychom zapomenout na to, že ke kvalitnímu životu a blahobytu není ekonomický růst jedinou vše spasující cestou. Vzpomeňme namátkou kvalitu soudnictví a vymahatelnosti práva ve stáťe, či prostě a jednoduše způsob, jakým se k sobě lidé chovají. To jsou velmi důležité podmínky kvalitního života, a oboje lze, byť v druhém případě nepřímo, v oblasti politiky ovlivnit. Kvalita práva ve státě je dle mého názoru velmi důležitá právě proto, že jak známo právo je minimum morálky. Tím bych se rád dostal k druhé věci a tím je zamyšlení nad cílem a prostředkem k jeho dosažení. Trochu mi připadá, jako by se mnoho dnešních politiků tak trochu zaplétalo do nekonečné smyčky. Otupělí všudypřítomným hnisem kolem nich, mohou se velmi snadno pokusit ospravedlnit a racionalizovat použití nevhodného prostředku dosažením vznešeného cíle. Ale to je právě jedna z velikých chyb, protože nikde víc než ve veřejném životě platí, že i cesta je cíl. Svým chováním udávají tito představitelé společnosti tempo všem, a to bez ohledu na cíl. A je k zamyšlení, co je více důležité pro společnost : Zda prosazení nějakého zákonu, povětšinou časově omezenému právě na jedno volební období, či vytvoření platné normy chování, která je mnohem nadčasovější a troufnu si říci společensky univerzálnější a důležitější? S čím si lidé budou spojovat osobu poslance, který odmítne díky korupci opustit poslaneckou lavici. S nějakým, byť třeba důležitým zákonem, který pomohl prosadit, anebo s jednoduchou morální poučkou, že krást a zatloukat je normální ?
Bohužel, mnoho osobností které by byli schopné dobrovolně opustit svou funkci při zjištěném evidentním pochybení v české politice není. Proč ? To je jednoduché – politika se u nás stala způsobem ke kariéře, nikoli službě. Politici by na své profesi neměli být existenčně závislý a měli by za nimi být vidět úspěchy v jiných profesích. Pokud někdo svůj život postaví výhradně na kariéře politika, těžko se potom dokáže odhodlat k tomu, převzít zodpovědnost za své chyby.
Do pozadí kauz a afér se potom dostává to skutečně důležité a to myšlenka. Souboj vizí, souboj argumentů – to už v dnešní politice nenajdeme, a není to bohužel jen český problém. Post moderní společnost je jakýchkoli vizí prostá a politika je z části reklamní souboj, kde myšlenky a hodnoty mají jen rize marketingovou hodnotu. Podívejme se na dnešní politické debaty. Kdy naposledy jsme mohli sledovat skutečný souboj argumentů, namísto vzájemného útočení a obviňování? Těžko se divit, že lidé volí proti svému sociálnímu statutu, a často i nezaměstnaný muž od rodiny volí pravici. Ano, chápu že praktická politika je možná vzdálená teorii, ale o co by měla taková debata větší hodnotu, kdyby moderátor místo kauzy Čunek například nadhodil téma : Jak se díváte na úlohu trhu ? Anebo prozaičtější : Jak se díváte na problém solidarity a podpory slabších jedinců ve společnosti ? Hned bychom možná byli o něco poučenější, protože z takovýchto základních úvah samozřejmě potom plyne i ta praktická politika. Je smutným faktem, že této vyprázdněnosti se bohužel přizpůsobily i osoby politiků. Vůdcové parlamentních stran, jsou většinou poměrně dobří praktičtí politici, ale chybí jim právě ta vize.
Připomeňme si slova prvního prezidenta Československa T. G Masaryka, který říkal, že filozofie a politika, jsou dvě strany téže mince a politika je možností naplnit idealy filozofie v praxy. Bylo by hezké, kdybychom si na tohle pravdivé rčení občas dokázali vzpomenout.