Reklama
 
Blog | Martin Freund

Politické cíle a hodnoty (ne)jen u nás.

Stejně jako mnoho dalších lidí, na jejichž pasu je napsáno : Česká republika, i já dlouhodobě přemýšlím nad tím, kam že se to vlastně to české politické myšlení ubírá. Ano, prvoplánové hodnocení vyznívá samozřejmě bez jakýchkoli pochyb naprosto negativně. Téměř denně se stáváme svědky všemožných afér a kauz, které s politikou, ve smyslu plnění volebního programu, nemají příliš mnoho společného. Zkusme jít ale trochu hlouběji a zamyslet se nad myšlenkou, proč tomu tak je. Pokusím zde uvést můj názor a několik postřehů, jako podnět k zamyšlení a diskusi.

Všimněte si například, jak se politický program a vůbec politika splošťuje pouze na jediné téma, a to jsou peníze. V čele vlád stojí nejlépe ekonomové, ministr financí je ve své podstatě nejdůležitějším ministrem ve vládě. Jak už řekl kdysi jeden moudrý muž:“K čemu práva tam, kde peníze vládnou ? “ . Ano, ekonomika je velmi důležitý rozměr politiky, ale je to pouze jeden z jejích rozměrů. Neměli bychom zapomenout na to, že ke kvalitnímu životu a blahobytu není ekonomický růst jedinou vše spasující cestou. Vzpomeňme namátkou kvalitu soudnictví a vymahatelnosti práva ve stáťe, či prostě a jednoduše způsob, jakým se k sobě lidé chovají. To jsou velmi důležité podmínky kvalitního života, a oboje lze, byť v druhém případě nepřímo, v oblasti politiky ovlivnit. Kvalita práva ve státě je dle mého názoru velmi důležitá právě proto, že jak známo právo je minimum morálky. Tím bych se rád dostal k druhé věci a tím je zamyšlení nad cílem a prostředkem k jeho dosažení. Trochu mi připadá, jako by se mnoho dnešních politiků tak trochu zaplétalo do nekonečné smyčky. Otupělí všudypřítomným hnisem kolem nich, mohou se velmi snadno pokusit ospravedlnit a racionalizovat použití nevhodného prostředku dosažením vznešeného cíle. Ale to je právě jedna z velikých chyb, protože nikde víc než ve veřejném životě platí, že i cesta je cíl. Svým chováním udávají tito představitelé společnosti tempo všem, a to bez ohledu na cíl. A je k zamyšlení, co je více důležité pro společnost : Zda prosazení nějakého zákonu, povětšinou časově omezenému právě na jedno volební období, či vytvoření platné normy chování, která je mnohem nadčasovější a troufnu si říci společensky univerzálnější a důležitější? S čím si lidé budou spojovat osobu poslance, který odmítne díky korupci opustit poslaneckou lavici. S nějakým, byť třeba důležitým zákonem, který pomohl prosadit, anebo s jednoduchou morální poučkou, že krást a zatloukat je normální ?

Bohužel, mnoho osobností které by byli schopné dobrovolně opustit svou funkci při zjištěném evidentním pochybení v české politice není. Proč ? To je jednoduché – politika se u nás stala způsobem ke kariéře, nikoli službě. Politici by na své profesi neměli být existenčně závislý a měli by za nimi být vidět úspěchy v jiných profesích. Pokud někdo svůj život postaví výhradně na kariéře politika, těžko se potom dokáže odhodlat k tomu, převzít zodpovědnost za své chyby.

Do pozadí kauz a afér se potom dostává to skutečně důležité a to myšlenka. Souboj vizí, souboj argumentů – to už v dnešní politice nenajdeme, a není to bohužel jen český problém. Post moderní společnost je jakýchkoli vizí prostá a politika je z části reklamní souboj, kde myšlenky a hodnoty mají jen rize marketingovou hodnotu. Podívejme se na dnešní politické debaty. Kdy naposledy jsme mohli sledovat skutečný souboj argumentů, namísto vzájemného útočení a obviňování? Těžko se divit, že lidé volí proti svému sociálnímu statutu, a často i nezaměstnaný muž od rodiny volí pravici. Ano, chápu že praktická politika je možná vzdálená teorii, ale o co by měla taková debata větší hodnotu, kdyby moderátor místo kauzy Čunek například nadhodil téma : Jak se díváte na úlohu trhu ? Anebo prozaičtější : Jak se díváte na problém solidarity a podpory slabších jedinců ve společnosti ? Hned bychom možná byli o něco poučenější, protože z takovýchto základních úvah samozřejmě potom plyne i ta praktická politika. Je smutným faktem, že této vyprázdněnosti se bohužel přizpůsobily i osoby politiků. Vůdcové parlamentních stran, jsou většinou poměrně dobří praktičtí politici, ale chybí jim právě ta vize.

Reklama

Připomeňme si slova prvního prezidenta Československa T. G Masaryka, který říkal, že filozofie a politika, jsou dvě strany téže mince a politika je možností naplnit idealy filozofie v praxy. Bylo by hezké, kdybychom si na tohle pravdivé rčení občas dokázali vzpomenout.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama